Michaela Barančoková

Záložní plán

"Míšo? Co si myslíš o Boženě? Nebudu ti nic tajit, líbí se mi," řekl mi Michal na podzim. A bylo. Božena (nepřála si uvést skutečné jméno, redakce ale její totožnost zná) je milá holka, o tom žádná. Sláva vítězům, čest poraženým.

31.1.2019 v 9:02 | Karma článku: 15.52 | Přečteno: 692 | Diskuse

Michaela Barančoková

Lepší je být bohatý a zdravý, než chudý a nemocný

Stát na vlastních nohou je drahý špás, ve Slovinsku o to víc. Nic není zadarmo a všechno v poslední době navíc neuvěřitelně podražilo. Minule jsem šla koupit jen rajčata, a odešla jsem o padesát euro chudší.

25.1.2019 v 12:03 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1137 | Diskuse

Michaela Barančoková

Piccolo a východní Evropa neexistuje

Když jsem odcházela studovat do Hradce, brečela jsem. Bála jsem se nového začátku. Rodiče mi to připomínají vždy, když někam cestuji. Jenže nových začátků se bojím stále, a kdybych měla jet znovu do Hradce, brečela bych určitě.

10.12.2018 v 9:28 | Karma článku: 24.40 | Přečteno: 1012 | Diskuse

Michaela Barančoková

Pravidlo jednoho jogurtu

Dětství jsem neměla jednoduché. Do školy jsem chodila pěšky 15 km, v zimě obden, když na mě vyšla řada s botami. Cestou zpátky jsem sbírala klestí na otop, do setmění plela pole a večer u svícnu tkala látky na prodej na trhu.

5.12.2018 v 11:53 | Karma článku: 25.72 | Přečteno: 1366 | Diskuse

Michaela Barančoková

Je to jenom kamarád, mami

"Tak snad mu tu snídani uděláš, Míšo!" řekla mi jednou moje o generaci a půl starší teta, když jsme společně snídali po rodinné oslavě a můj milý právě vstal.

12.11.2018 v 8:53 | Karma článku: 36.45 | Přečteno: 6245 | Diskuse

Michaela Barančoková

Řada nešťastných příhod

Dobrodošli v Sloveniji. Jsem zpět. Jestli jsem to tu předtím nesnášela, po srovnání s Anglií je to ještě horší. Nezbývá tedy než doufat, že když jsem dobrodošla, jednoho krásného (a hlavně brzkého dne) také dobroodejdu.

12.10.2018 v 11:00 | Karma článku: 17.59 | Přečteno: 911 | Diskuse

Michaela Barančoková

Nachystejte květináče

Věnováno všem, díky kterým byl můj pobyt na Cambridge úžasný, krásný, nezapomenutelný, perfektní, a proč do háje musí mít ten perex minimální počet znaků, kazí to pointu. Thank you!

1.10.2018 v 10:08 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 695 | Diskuse

Michaela Barančoková

Rekapitulace

Tři roky PhD. Tři země. Tři domovy. Tři sudičky. Tři sestry. Tři bratři. Tři muži ve člunu. Tři prasátka. Tři mušketýři. Tři billboardy kousek za Ebingem. Třinec.

22.9.2018 v 18:35 | Karma článku: 16.70 | Přečteno: 625 | Diskuse

Michaela Barančoková

Vzpomínky na Německo

Kolik Němců je potřeba k výměně žárovky? Jeden. Jsou efektivní a nemají smysl pro humor. S výjimkou Karla, Egona a jisté Diany B.

11.9.2018 v 10:52 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 1130 | Diskuse

Michaela Barančoková

Jak jsem se asi(za)milovala

Minule se moje návštěva doma protáhla z týdne na tři měsíce. Tentokrát jsem nechtěla nic riskovat, a tak jsem pro jistotu přijela jen na tři hodiny. O to intenzivnější byl tradiční výslech.

5.9.2018 v 18:16 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 1041 | Diskuse

Michaela Barančoková

Ilustrační fotografie v ČR nechceme!

Mám nevysvětlitelnou fobii ze žraloků. Nikdy jsem ale žádného naživo neviděla, jedná se tedy o strach z neznámého. Nejhorší jsou navíc ti velcí bílí. Dělá to ze mě xenofoba a rasistu?

22.8.2018 v 13:00 | Karma článku: 21.80 | Přečteno: 1115 | Diskuse

Michaela Barančoková

Z Cambridge do Pelhřimova a zase zpět

Plnit si sny je určitě fajn, ale mnohem lepší je zažívat věci, o kterých se člověk snít ani neodvážil.

11.8.2018 v 11:52 | Karma článku: 26.46 | Přečteno: 798 | Diskuse

Michaela Barančoková

Slovinsko podávané v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství

Zažíváme to všichni.Takové ty stavy, že kdyby byl život teleshopping, byli byste ta černobílá, propocená a uštvaná paní s nefunkčním mopem či připáleným nádobím.

15.6.2018 v 17:46 | Karma článku: 14.51 | Přečteno: 484 | Diskuse

Michaela Barančoková

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Slovinsku (ale báli jste se zeptat)

Dva roky života ve Slovinsku probíhaly přesně v režii pěti fází smutku podle Kübler-Rossové. Popírání, hněv, smlouvání, deprese. Ve fázi smíření jsem až teď, kdy jsem už pátý měsíc na stáži v Německu. Náhoda? Nemyslím si.

18.2.2018 v 13:56 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 1672 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1351

Nevím, dál.